Řekl bych, že existuje několik druhů vztahu k reklamě. Jedním z nich je absolutní pohrdání až nenávist, dalším potom částečná akceptace, dalším výběrová akceptace (dávám pozor když se v reklamě objeví něco co mě zrovna zajímá), dalším pak vyloženě vstřícný až pozitivní vztah. Koukám prostě furt a jsem schopen o reklamě i diskutovat a rozebírat s kámošema reklamu dobru (vtipnou nebo zábavnou) a děsnou (trapnou nebo kýčovitou). Asi takhle nějak funguje většinová část populace. Zkrátka normální lidi. No a pak aby to bylo zajímavé tak existují i jedinci, jejichž vztah k reklamě je dán specifickou duševní deformací. Takoví lidé se nejčastěji nacházejí v přímém nebo nepřímém vztahu k tzv. produkčnímu procesu reklamy. Jinými slovy bývají to lidé zaměstnaní v reklamních agenturách, komunikačních odděleních firem (vztah přímý) a samozřejmě známí / rodina / partneři / přátelé těchto nešťastníků (vztah nepřímý).
Jednotlivci fungující ve vztahu přímém působí na jednotlivce ve svém okolí různými rafinovanými prostředky mezi kt. patří např. „strategie tlaku“ (v marketingovém slovníku najdete pod výrazem „push strategy“, ale nejspíš tam bude uvedena jiná poučka, ta je však nesprávná). Čili o strategii tlaku mluvíme v případě, kdy nutíme (dosl. tlačíme na.. – odtud „push“) své okolí aby např.:
- aktivně sledovali reklamní spot na jehož vzniku se dotyčný podílel
- aktivně sledovali reklamní spot na jehož vzniku se dotyčný vlastně nepodílel, ale vznikl v reklamní agentuře, ve které spolu s dalšími „pushery“ pracuje
- aktivně sledovali celý reklamní break s tím, jestli náhodou nepoběží daný reklamní spot (viz body výše)
- aktivně se vyjadřovali (samozřejmě v max. pozitivním tónu) o kvalitě takového spotu (opět viz body výše)
Dále sem patří jedna zvláštní kategorie, a sice to, že ostatní nutíme k tomu, aby se s námi postiženými účastnili zvláštních akcí věnovaných reklamě. Jednou z takových akcí, populární také u nás, je např. Noc reklamožroutů (anglicky "ad eaters") a AICP Show. Obě akce jsou vlastně komponované večery pouze a jen o reklamě a obě jsou mezi onou posledně popsanou skupinou lidí mimořádně populární. Na AICP jsem sakra dlouho nebyl, zato Noc reklamožroutů jsem si nedal v pátek 10. 11. ujít.
Centrum Prahy, multiplex, kousek od metra. Co chcete víc. Neváhal jsem ani na chvíli a řekl jsem si na rovinu mediálce o dva lístky k narozeninám (v tomto ohledu to máme my – ti na klientské barikádě – jednodušší než ti na agenturních barikádách). No ale zpět k věci. Ten druhý lístek byl určen, jak jinak, mé předrahé polovičce. Ta se mnou statečně vyrazila po celodenní šichtě a plnění svých auditorských povinností.
V multiplexu Slovanský dům nás přivítali moc příjemné a k tomu polonahé hostesky. „Tohle nezačíná špatně“, říkal jsem si a neohroženě si razil cestu kvanty mladých lidí, odmítaje přitom nesčetné žádosti o vyplnění tazatelských dotazníků a samplingových nabídek. „Ježíš já se sem přišel koukat aspoň 3h v kuse na reklamy a nikdo mi v tom nezabrání.“
S úlevou jsme se konečně dostali do toho správného kinosálu abychom zjistili, že je obsazený asi až někam pod střechu. Což jsme vyřešili manévrem „najděte svůj vlastní prostor...na schodech.“
Už o první přestávce jsem zjistil, že na obdobné akci člověk určitě moc dlouho anonymní nezůstane. A tak jsem se pozdravil s kolegy ze studií, z agentur, z bývalého zaměstnání dokonce, s bývalými kantory z univerzity. A také s kamarády Petrem a Ivou, což patřilo k jednoznačným pozitivům večera. Mezi ta další pozitiva patřilo několik hodně vydařených spotů, po delší době chlazená Plzeň, dobrá atmosféra a rychle ubývající diváci. Čili čím více hodin, tím více hard-core publikum. Ach jo, nebýt nutnosti chytnout alespoň poslední metro, vydržel bych klidně až do konce :) Hergot nejsem já taky „ňákej divnej“?
TG
Links:Noc reklamožroutů 2006
Mezinárodní site - adeaters.com
Další motivy na téma Žereme reklamu :)
