24 August 2005

Černý Petr se nezdá býti uncool aneb Jak se žije ve Škodovce


















Rozmáhá se u nás nešvár, zvaný těhotenství. Na nedávné mítingu s bossem to došlo až tak daleko, že všem (zejména ženám) pohrozil Černým Petrem. Bude jen jeden a bude sloužit celému oddělení Markomu. Pěkně z ruky do ruky. A vždy jen jeden ročně a běda jestli ne, holoto nezodpovědná. Zkrátka 1 očekávané dítě za rok je max. Někdo vznesl dotaz, jestli není ta nízká dosavadní morálka dána tím, že máme málo práce a tak zbývá hodně času na nepravosti doma. Byl zavražděn pohledy ostatních. Jeden německý kolega si hned přisadil, že prý rovnou dávat na Vánoce v rámci nefinančních odměn balíčky kondomů, že je to dost simply clever. Hodně muziky za málo peněz. Čili porada nám rychle uběhla. Což se nedá říct o dnešním dni, který jsem já sám strávil mazlením se s pěkně hutnou prezentací Marketingrahmenplan 2006. Že prý jsem "The Guy", tak proto. Jakože jsem nejlepší na Powerpoint...což je koneckonců pravda. Teda, ne, že bych se tím chtěl nějak chlubit.......to je prostě fakt. Schválně jsem si na to vzal do práce namísto standardního outluku "kravaťák" džíny a tričko. Jestli to fabriku uprostřed Arbeitswoche položí, jestli se systém zastaví či zhroutí, a ono se vůbec nic nestalo.

Není tohle vlastně můj první feedback ze Škodovky od té doby, co mě draftovali? Hrůza, jak jsem to mohl vydržet. Tuhle jsem četl příspěvek na blogu mého kamaráda, vystupujícího pod iniciály VB (jistě jde o nějakou recesi) ..nastoupil tam, odkud jsem já před pár měsíci vystoupil...A tento VB se potřeboval "vykecat" už po pár dnech. Laďo, spolu to postavíme do latě. Ty z jedné strany, já z druhé. Bude to dřina, ale stojí to za to. Hleďme vstříc světlým zítřkům české marketingové branže! Hleďmě jim vstříc natruc všem kreativním asistentkám pánů ředitelů a uklizeček, které člověka nenechají ani se pořádně do osmi vyspat nechápajíc, jak se člověk psychicky a fyzicky cítí po celodenním peklu na zemi zvaném agenturní status v agentuře. Nezvítězí! Neprojdou!

Na závěr jako obvykle jedno životní ponaučení. Nechte toho, už je mi šestadvacet. Viděl bych to asi takhle: všechny ty, jak jsem jim jakože říká "hard skills" jsou většinou na houby nemá-li člověk v sobě optimální "optiminerálový" mix ve formě sociálních dovedností, což se opět někdy trochu zkráceně a zjednodušeně označuje jako EQ. Pracujte na tom. Čtěte, poznávejte lidi, naučte se poslouchat a nebojte se říct "já nevím". Nevědět není hřích, není to špatné. Horší je říct "vím," a přitom nevíte. A úplně nejhorší je říct "já nevím" a pak to za týden zopakovat-to už není normální. "Nevím, ale určitě na to přijdu/zjistím" je to, co je důležité se pro život i práci naučit a samozřejmě se podle toho zařídit.

Mějte se vysoce produktivně :) Next time it´s gonna be about our personal Sweet Spots. Sounds enticingly, doesn´t it?