The First Non-Japanese CEO At Sony. Has The World Gone Mad?

I´m sure some of you´ve noticed that SONY has a new CEO. An American guy called Howard Stringer--the firs non-Japanese chief executive in the history of SONY. Who is the man who will run the Japanese electronics and entertainment giant?

Sixty-three years old. Born in Wales and has both US (since 1985) and UK citizenship. Has never lived in Japan nor does he speak Japanese. Holds BA and MA from Oxford University but soon after graduating moved to the US, where he has lived since. Knighted by Queen Elizabeth II in 1999. Will continue to live in New York and commute to the Sony headquarters in Tokyo, while his family (wife and two children) live in the UK.

Brought together the previously disparate US music and movie operations. Four years after arriving at Sony was given CEO leadership of the music, movies and electronics businesses in the US.

In a memo to Sony employees, said the company needs to "reinvent" its legacy and "accelerate cross-company collaboration". Advocates quickening the pace of change and innovation to keep businesses competitive, restoring focus on pleasing customers and restructuring businesses to improve profitability.

Well, hopefully Mr. Stringer knows the difference between a brand and a profitable brand. The simple fact is, Sony is in deep, self-imposed trouble. Over the past couple of years, there´s been "something wrong" with its business. These days, Sony makes almost everything. Except money.

Appointing Mr. Stringer a new CEO might have been a bold step. Kudos for that, guys. Maybe the world has gone mad, but this is definitely not an example of it.

Stando, hni se už!

Podle zpravodajských, infotainmentových a i tzv. kuloárních (přeložím: kuloár znamená "to jediné, čemu se dá ještě dneska v politice věřit") titulků z dnešního dne (celé texty nemá smyslu číst, jsou i lepší způsoby jak plýtvat svým časem) šel náš ministerský předseda "do sebe" a připustil, že odstoupí a přenechá svou nevděčnou funkci někomu jinému. Bravo. Na nedávném sjezdu Socdemáků byl Standa Gross označen jako "vyhořelé palivo". Standa argumentoval tím, že i TO je stále aktivní. Všechny nakonec udivilo, jak prozíravá, hluboká a správná byla jeho myšlenka. Zasloužil by si za ni Řád hrošího kožíšku. Jeho splachovačnost, oproti ostatním národům u nás Čechů již tak dost vysoká, se v jeho případě stala příslovečnou. Opravdu se nemůžu zbavit dojmu, že (když už jsme zmínili to vyhořelé palivo) poločas rozpadu osobní integrity Stanislava Grosse, kdysi "nejoblíběnějšího z politiků" (což je samo o sobě dost relativní, alespoň podle mých mých měřítek soudě dle českých reálií..) je úctyhodně dlouhý. Možná si teď najde místo v jaderné energetice. Jak říká klasik, "pro mě za mě, ať si jde třeba do prdele."

Podle mého osobního názoru, kt. nechci a nehodlám nikomu vnucovat, nebyl Stanislav Gross dobrým premiérem. Přejdu to, že byl příliš mladý, nezkušený, postrádal charisma, schopnost vést a inspirovat. Pro mě je zásadní jedna jediná věc a tou je nedostatek charakteru. Můj guru říká, že character is the will to do what is right--even when it´s hard. Hodí se vám k tomu Stanislav Gross?